Co je osteoporóza?

 

Osteoporózou rozumíme progredující systémové onemocnění skeletu charakterizované úbytkem anorganické i organické složky kosti, poruchou její mikrostruktury, zhoršenou kvalitou kosti, a tím i zvýšenou náchylností ke zlomeninám. Osteoporóza je nejčastějším metabolickým kostním onemocněním, které postihuje především ženy po menopauze, ale i ženy a muže v pokročilých věkových kategoriích. Nejčastějším důsledkem osteoporózy jsou zlomeniny. Typickými osteoporotickými zlomeninami jsou zlomeniny obratlů, zlomeniny předloktí (Collesova fraktura) a zlomeniny krčku stehenní kosti, která je klinicky nejzávažnější. Zlomeniny krčku stehenní kosti téměř vždy vyžadují hospitalizaci. Lidé, kteří takovou zlomeninu utrpí, mohou mít velké problémy se samostatnou chůzí a jsou ohroženi dlouhodobou či dokonce trvalou invaliditou. Může se jim snížit tělesná výška, mohou se u nich objevit bolesti páteře a různé deformace, v krajním případě může osteoporóza způsobit dokonce i smrt. V České republice je každoročně hospitalizováno 19 000 nemocných se zlomeninou krčku kosti stehenní a téměř 20 % nemocných zemře do jednoho roku na komplikace spojené s tímto úrazem, zejména infekční komplikace (zápal plic) při dlouhodobém upoutání na lůžku. Nemocní, kteří přežijí jeden rok po zlomenině proximálního femuru, jsou pak až ve dvou třetinách případů odkázáni na pomůcky a pomoc okolí a až polovina zůstává imobilizována nebo odkázána na ústavní péči.

Podle statistických údajů trpí osteoporózou 7–8 % obyvatelstva České republiky. Každá třetí žena a pátý muž utrpí v životě některou z osteoporotických zlomenin. Po 65. roce věku se riziko výskytu zlomeniny zvyšuje až na 40 %. Po 70. roce je vysoká pravděpodobnost vzniku kompresivní zlomeniny obratle u každé druhé ženy. Osteoporóza je tedy epidemiologicky závažné onemocnění, které má kromě utrpení nemocných i důsledky sociální a ekonomické. Náklady na léčbu a osteoporózy, a léčbu akutní fáze i doléčení zlomeniny proximálního femuru jsou značné.

Jak osteoporóza vzniká

Osteoporóza vzniká ve chvíli, kdy proces odbourávání staré kostní hmoty není dostatečně vyvažován vznikem nové kostní tkáně. Kostní hmota je spotřebovávána rychleji, než je nahrazována novou, a v důsledku toho se kosti oslabují a stávají se náchylnými ke zlomeninám.

Projevy osteoporózy

Osteoporóza probíhá dlouho bez příznaků, bývá zjištěna náhodně v rámci rentgenových vyšetření z jiné indikace nebo při cíleném vyšetření rizikových osob. Hlavním příznakem osteoporózy jsou až zlomeniny, které vznikají při nepřiměřeně malém úrazu, prudkém pohybu nebo zvedání břemene. Při rozvinuté chorobě může být pociťována bolest v zádech a dlouhých kostech. Osteoporóza bývá nezřídka také projevem jiných závažných onemocnění.

Diagnostika & léčba osteoporózy

Základním kamenem diagnostiky zůstává metoda zvaná denzitometrie, tj. měření hustoty kostního minerálu (BMD - bone mineral density). Vyšetření denzitometrem je zcela nebolestivé. Trvá zhruba 15 minut, nevpravuje se před ním ani po něm do těla žádná látka a nepředstavuje tak významnou zátěž pro pacienta. Na základě BMD testu pak může lékař rozhodnout, zda je zapotřebí léčba, která by napomohla zastavit ztrátu kostní hmoty a redukovat riziko vzniku dalších zlomenin.

Léčba osteoporózy je komplexní proces vyžadující aktivní spolupráci nemocného. Jejím cílem je předcházet úbytku kostní hmoty dříve, než se osteoporóza projeví zlomeninou a zvýšit hustotu a kvalitu kostního minerálu. Hlavním cílem medikamentózní léčby je snížení rizika kostních zlomenin. Racionální rozhodování o této léčbě by mělo vycházet z posouzení přínosu pro pacienta, riziku nežádoucích účinků a odhadu rizika vzniku zlomeniny. Největší prospěch pochopitelně přinese léčba u osob s nejvyšším rizikem. Riziko se vyjadřuje jako pravděpodobnost, že daná osoba prodělá během dalších 10 let života kostní zlomeninu. Závisí především na kostní denzitně, věku, anamnéze prodělaných zlomenin a rizikových faktorech jako kouření, genetická predispozice a nedostatek pohybové aktivity. Přesné stanovení rizika je obtížné, k odhadu slouží algoritmy, které vycházejí z údajů epidemiologických studií. V léčbě osteoporózy se využívají léky snižující kostní resorpci (antiresorpční) a léky stimulující kostní novotvorbu (osteoanabolické). V léčbě klinických projevů a komplikací se navíc používá i terapie symptomatická – úleva od bolesti, fyzikální léčba a rehabilitace. U každého člověka je doporučováno zajištění dostatečného příjmu vápníku a vitaminu D a režimová opatření jako základ každé léčby osteoporózy i prevence vzniku osteoporotických zlomenin.

Prevence osteoporózy

U primární prevence je základem úprava životního stylu s dostatkem pohybu a přiměřená životospráva. V rámci životosprávy je nezbytné nekouřit, zvýšit konzumaci stravy s dostatkem vápníku a vitaminu D a omezit příjem alkoholu. Doporučuje se provádění aktivit s dostatkem vhodného pohybu, jako je například pěší turistika apod.

V rámci sekundární prevence se jedná především o časný záchyt onemocnění v rámci preventivních nebo jiných vyšetření na základě anamnézy a klinického stavu. Vždy je třeba zhodnotit klinický stav pacienta a na jeho základě odeslat pacienta na specializované pracoviště na denzitometrické vyšetření a stanovení či vyloučení diagnózy. Další postup pak doporučí specialista – osteolog.